Jan Kanyza má za sebou období, na které by nejraději zapomněl. Oblíbený český herec, kterému je 78 let, před několika měsíci prodělal velmi vážný zdravotní kolaps a skončil v Nemocnici Na Františku v centru Prahy. Situace byla natolik vážná, že lékaři bojovali o jeho život. Z nejhoršího se nakonec dostal, jenže návrat do běžného života rozhodně nebyl jednoduchý. Sám Kanyza později přiznal, že se po této zkušenosti musel znovu učit chodit.
Herec patří mezi výrazné osobnosti českého filmu, televize i dabingu. V roce 2022 však oznámil, že s herectvím definitivně končí. Tehdy vysvětloval, že nastal čas jednu důležitou kapitolu svého života uzavřít. Rozhodnutí odejít od kamery přišlo ještě před tím, než se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil, ale po událostech posledních měsíců získává jeho tehdejší krok nový význam. Kanyza se dnes soustředí především na klidnější způsob života a na činnost, která mu byla vždy blízká – malování.
Osudný kolaps přišel během podzimu minulého roku. Kanyza byl převezen do nemocnice, kde lékaři řešili jeho velmi vážný stav. Podle dostupných informací šlo o infekci, která si vyžádala náročnou léčbu a Kanyza strávil část pobytu také v umělém spánku. Jeho nejbližší proto prožívali dlouhé chvíle plné nejistoty. Lékaři rodinu připravovali i na možnost nejhoršího vývoje a právě tato slova musela být pro jeho manželku Žofii a dceru Báru nesmírně těžká.
Žofie, která s Kanyzou žije od sedmdesátých let, měla o svého manžela obrovský strach. Podle informací z jeho okolí za ním do nemocnice chodila každý den. Společně s dcerou u něj trávily dlouhé hodiny a snažily se mu být nablízku v době, kdy nebylo vůbec jisté, jak bude jeho příběh pokračovat. Později Kanyza popsal, že jeho rodina u něj dokázala zůstávat i deset hodin denně a lékaři jim doporučovali, aby počítali také s nejhorším možným scénářem.
Kanyza ale těžké období zvládl. Po hospitalizaci však bylo zřejmé, že návrat k normálnímu fungování bude vyžadovat čas. Jeho vlastní slova, že se nakonec znovu učil chodit, ukazují, jak náročná pro něj rekonvalescence byla. Nešlo tedy pouze o krátkou nepříjemnost, po které by se člověk jednoduše vrátil do svého původního rytmu. Herec musel postupně znovu získávat sílu a jistotu při činnostech, které byly předtím samozřejmou součástí každého dne.
Po dlouhé době se pak Jan Kanyza znovu objevil na veřejnosti. Zavítal na fotografický festival ve Znojmě, kde byly k vidění jeho snímky zachycující atmosféru Paříže. Právě fotografie jsou dnes jednou z oblastí, kterým se věnuje, a tato událost pro něj představovala návrat mezi lidi po měsících, během nichž se držel stranou veřejného života. Součástí výstavy byly také fotografie známého fotografa Miloše Schmiedbergera.
Návštěvníci si při jeho příchodu nemohli nevšimnout změny. Kanyza po těžkém období výrazně zhubl a jeho vzhled se podle dostupných zpráv oproti dřívějšku citelně proměnil. Pro některé přítomné proto nebylo snadné ho na první pohled poznat. Přesto působil klidně a usmíval se. Nezůstával uzavřený stranou, naopak se věnoval lidem kolem sebe a bylo patrné, že návrat do společnosti pro něj znamená důležitý krok.
Jeho současný život je přitom výrazně jiný než v době, kdy pravidelně stál před kamerou. Kanyza už se k herectví ani dabingu vracet nechce a většinu času tráví v klidnějším prostředí. Vedle fotografování se dlouhodobě věnuje také malování. Právě v něm našel prostor, kde může pracovat vlastním tempem a soustředit se na tvorbu bez ruchu filmových natáčení a divadelních představení.
Přestože se po těžkém kolapsu dokázal znovu postavit na nohy a objevit se mezi lidmi, jeho zdravotní potíže podle dostupných informací zcela nezmizely. Náročné měsíce se na něm podepsaly a změna jeho vzhledu je připomínkou toho, jak těžkou zkušeností si prošel. Zároveň ale jeho návrat na veřejnost ukázal, že se snaží pokračovat dál, věnovat se tomu, co má rád, a žít klidnějším způsobem.
Příběh Jana Kanyzy tak dostal novou kapitolu. Herec, kterého si lidé pamatují jako charismatickou tvář českých obrazovek, musel během několika měsíců čelit situaci, kdy se rozhodovalo o jeho životě. Potom přišla dlouhá cesta zpět, během níž se musel znovu učit i obyčejné pohyby. Dnes se pomalu vrací mezi lidi, věnuje se fotografii a malování a snaží se držet svého klidnějšího rytmu. Jeho cesta zpět přitom zdaleka nebyla tak samozřejmá, jak by se při pohledu na jeho současný úsměv mohlo zdát.
