Naďa Konvalinková a Oldřich Kaiser spolu prožili dlouhých pětadvacet let. Jejich manželství bylo plné lásky, humoru, ale také velmi těžkých období, která postupně narušovala jejich společný život. Dnes už jsou rozvedení, přesto mezi nimi zůstal přátelský vztah. Konvalinková ale nyní otevřeně popsala, co podle ní stálo za nejtemnějšími okamžiky jejich soužití.
Na první pohled mohl jejich vztah působit jako velká herecká romance. Seznámili se v roce 1975 na divadelní premiéře hry Mladý muž a bílá velryba. Přitažlivost byla okamžitá a kolegové jim brzy začali říkat Romeo a Julie. Po pěti letech známosti se vzali a v roce 1983 se jim narodila dcera Karolína.
Jejich svatba ovšem rozhodně nebyla obyčejným obřadem. Konvalinková později vzpomínala, že jako romantička vůbec netušila, že si bere člověka, který má rád recesi. Na Staroměstskou radnici vstupovala za zvuku fanfár z býčích zápasů a krátce po příchodu byli novomanželé navlečeni do vězeňských košil. Ona dostala růžovobílou, Kaiser modrobílou.
Tím ale podivnosti teprve začaly. Jejich svědka Jiřího Lábuse někdo spoutal, takže se při podpisu musel obejít bez volných rukou. Poté dorazila Jarka Hanušová s pokakaným miminkem, strčila ho Kaiserovi do náruče a křičela na něj, proč je opustil. Do toho přišli číšníci z restaurace naproti a požadovali po Kaiserovi pět tisíc za to, co tam měl předchozí večer propít s prsatou brunetou.
Ani samotný oddávající nepřispěl ke klidnému průběhu. Měl vadu řeči a situace se nakonec vyhrotila natolik, že po zaznění Osudové strhl šerpu a prohlásil, že je oddávat nebude. Konvalinková proto s odstupem a úsměvem říká, že vlastně dodnes neví, jestli byli vůbec svoji.
Za humornou vzpomínkou se však postupně začal skrývat mnohem bolestivější život. Kaiser měl dlouhodobě problémy s alkoholem, ale podle Konvalinkové nebyl alkohol tím, co všechno původně způsobilo. Herečka vysvětlila, že jeho potíže podle ní souvisely především s psychickým stavem.
Zlom podle jejích slov nastal během natáčení filmu Sagarmatha na Mount Everestu. Kaiser byl tehdy s kolegy v Himálaji a společně s Vladimírem Vladykou se dostali až do výšky kolem sedmi tisíc metrů. Právě po návratu se podle Konvalinkové začaly objevovat psychické problémy, které se později snažil řešit alkoholem.
Do té doby podle ní Kaiser pil podobně jako řada lidí kolem něj. Nebyl abstinent, občas si dal pivo nebo panáka a jako bavič dokázal celé společnosti dělat večer zábavu. Po návratu z hor se ale podle jejího vyprávění všechno prudce zhoršilo.
Situace došla tak daleko, že Kaiser kvůli alkoholu zmeškal představení ve Studiu Ypsilon. Tehdy se rozhodl svůj problém řešit a nastoupil na léčbu ke Skálovi, kde strávil tři měsíce. Když si ho Konvalinková přišla vyzvednout, čekalo ji ovšem důležité upozornění od zdravotní sestry.
Ta jí řekla, aby vyhledala psychiatra, protože Kaiser podle ní nebyl alkoholik, ale trpěl depresemi a jeho psychický stav byl velmi špatný. Konvalinková proto skutečně vyhledala odbornou pomoc. Kaiser začal užívat léky a podle jejího svědectví se jeho stav zlepšil.
Právě v této chvíli ale do příběhu vstoupila jeho matka. A podle Konvalinkové právě její zásah situaci znovu výrazně zkomplikoval. Kaiserovi totiž měla říct, že není blázen, aby užíval prášky.
Po tomto rozhodnutí se problémy začaly znovu vracet. Konvalinková popsala, že Kaiser dokázal dlouhou dobu nepít, ale pokaždé, když ho něco psychicky rozhodilo, přišlo další období, kdy se jeho potíže znovu projevily. Nebyl to tedy podle ní jednoduchý příběh o člověku, který si jen vybral alkohol. Za vším podle jejího pohledu stály hlubší psychické problémy.
Pro Naďu Konvalinkovou bylo soužití s takovou situací nesmírně vyčerpávající. Přesto jejich vztah nebyl založen pouze na trápení. Spojoval je humor, vzájemná náklonnost a také společná dcera Karolína. Ani po rozvodu proto jejich vztah úplně nezmizel a zůstali v kontaktu.
Manželství se nakonec po pětadvaceti letech rozpadlo. Rozvod přišel v roce 2004, tedy v době, kdy místo oslavy stříbrné svatby přišel definitivní konec společného života. Konvalinková ale ani dnes nemluví o Kaiserovi pouze s hořkostí. Naopak přiznává, že ho stále vnímá jako citlivého, zranitelného člověka a že jejich společný humor byl vždy jedním z nejsilnějších pout.
Nejtěžší na celém příběhu pro ni podle dřívějších vyjádření zůstává skutečnost, že bouřlivý vztah zasáhl také jejich dceru. Karolína tak vyrůstala uprostřed manželství, které bylo plné prudkých zvratů, problémů a nejistoty.
Dnes už se na minulost může Konvalinková dívat s větším odstupem. Její vzpomínky ale ukazují, že za veřejně známými historkami o Kaiserově alkoholu se podle ní skrývalo mnohem složitější pozadí. A právě jeho psychické potíže, následná léčba a zásah jeho matky podle jejího vyprávění sehrály v celém příběhu zásadní roli.
