Tadej Pogačar se ocitl před otázkou, která v cyklistických kruzích působí téměř neuvěřitelně. Slovinský fenomén by totiž mohl usilovat o něco, co se ještě žádnému jezdci v historii nepodařilo. V jediné sezoně by mohl vyhrát všechny tři Grand Tour, tedy Giro d’Italia, Tour de France a Vueltu. Zní to jako téměř nesplnitelný úkol, přesto se stále hlasitěji mluví právě o tom, zda je to právě Pogačar, kdo by měl takovou hranici jako první překonat.
Ve čtvrtek se Pogačar objevil na pódiu v Monaku při slavnostní prezentaci Vuelty, kterou má letos v plánu poprvé vyhrát. Právě tento moment znovu otevřel debatu o mnohem větší výzvě. Nestačilo by mu tentokrát jen bojovat o další vítězství. Do hry by vstoupila možnost spojit v jediném roce Giro, Tour a Vueltu a vytvořit tak v cyklistice zcela mimořádný zápis.
Podporu této myšlence navíc vyjádřily dvě obrovské legendy tohoto sportu. Eddy Merckx i Bernard Hinault jsou stejně jako Pogačar pětinásobnými vítězi Tour de France a oba se domnívají, že by slovinský jezdec měl o tuto výzvu vážně uvažovat.
Merckx nepovažuje takový plán za bláznivý. Podle něj má Pogačar šanci uspět, pokud ho nezastaví zdravotní potíže. Za naprosto zásadní přitom považuje sílu celého týmu. Pogačar by podle této úvahy potřeboval kolem sebe velmi širokou a kvalitní sestavu, která by dokázala závody kontrolovat a zároveň mu pomohla zabránit zbytečnému plýtvání energií.
Podobně se na celou věc dívá také Hinault. Jeho postoj je přímý: Pogačar by to podle něj měl zkusit. Kdyby sám závodil v dnešní době, do takového pokusu by šel také a věděl by, jak se na něj připravit.
Samotný Pogačar ovšem na celou myšlenku nahlíží opatrněji. Připouští, že po fyzické stránce je možné takový trojboj zvládnout vítězně. Přesto ho zatím neplánuje. Důvodem je také jeho přání ponechat týmovým kolegům prostor pro vlastní šanci na vítězství v některé z Grand Tour.
Tím ale debata nekončí. Právě naopak. Sedm bývalých či současných českých profesionálů dostalo otázku, zda by se měl Pogačar o Grand Slam pokusit a zda na něj podle jejich názoru skutečně má. Odpovědi se přitom výrazně rozcházejí a ukazují, že ani mezi lidmi, kteří cyklistiku znají z vlastní zkušenosti, nepanuje na tento mimořádný plán jednotný názor.
Leopold König například upozorňuje na druhou stranu celé věci. Ptá se, proč by Pogačar měl během jediného roku absolvovat všechny tři Grand Tour a proč by měl riskovat, že ho tak obrovské úsilí vyřadí na rok, dva, nebo dokonce natrvalo. Z jeho pohledu navíc nejde pro cyklistu Pogačarova kalibru o výzvu v běžném slova smyslu.
A právě v tom spočívá největší napětí celé debaty. Na jedné straně stojí možnost dosáhnout něčeho, co dosud nikdo v historii nedokázal. Na druhé straně je otázka, zda má smysl podřídit jednu sezonu tak extrémně náročnému cíli. Pogačar sám zatím zůstává zdrženlivý, zatímco cyklistické legendy ho povzbuzují, aby do toho šel.
Jedno je však jisté: myšlenka na kalendářní Grand Slam už není jen vzdálenou fantazií. Jméno Tadeje Pogačara se v této souvislosti skloňuje stále častěji a názory na to, zda má takovou výzvu přijmout, se výrazně liší. Právě proto zůstává otázka otevřená: měl by se o historický trojboj skutečně pokusit?
