Karel Voříšek vyrazil se svým životním partnerem Vladimírem Řepkou na další velké cestovatelské dobrodružství. Tentokrát si vybrali Japonsko, které během téměř čtyřtýdenního putování poznávali z různých stran. Jenže jejich dovolená dostala nečekaný zvrat ve chvíli, kdy se blížil tajfun. Z plánovaného pobytu na ostrově se najednou stal závod s časem a jejich ubytování trvalo neuvěřitelných třináct minut.
Cestování patří mezi společné vášně Karla Voříška a Vladimíra Řepky. Moderátor primáckých zpráv a novinář rádi objevují exotická místa a pravidelně vyrážejí také do Indie, kam je láká zdravý životní styl. V minulosti navštívili rovněž Thajsko a letos se jejich pozornost obrátila k zemi vycházejícího slunce.
Voříšek přitom přiznává, že krátké týdenní dovolené příliš nemusí. U vzdálených destinací podle něj dává mnohem větší smysl zůstat déle. Tři týdny volna považuje za ideální dobu, během které si člověk skutečně odpočine a zároveň se začne těšit na návrat domů. A společné cestování si s partnerem užívá i po jednadvaceti letech vztahu. Jak sám říká, stále si mají co říct a tři týdny strávené společně je pořád baví.
Jejich cesty ovšem rozhodně nebývají bez dobrodružství. Už letos v únoru měli štěstí, když do Dubaje odletěli o týden dříve a vyhnuli se problémům, které následně nastaly na letištích po začátku války mezi Íránem a USA s Izraelem.
Ještě větší změnu plánů ale zažili právě v Japonsku. Původně chtěli pokračovat podle připraveného itineráře, jenže blížící se tajfun všechno obrátil vzhůru nohama. Z Mijakodžimy přiletěli na Išigaki a odtud se vydali trajektem na Taketomi. Sotva dorazili a ubytovali se, přišla informace, která je okamžitě postavila na nohy.
Manažerka hotelu jim podle Voříška během minuty přišla oznámit, že se blíží tajfun, a zeptala se, zda vědí, co taková situace znamená. Z poklidného začátku pobytu se tak během okamžiku stala akce na rychlý odchod.
Vladimír Řepka okamžitě začal hledat letenky a způsob, jak se z ostrova dostat. Nebyli přitom jediní, koho napadlo odjet. Stejný nápad dostalo podle Voříška mnoho dalších lidí, takže najít vhodné spojení rozhodně nebylo samozřejmostí. Nakonec se jim ale podařilo cestu zorganizovat a plán museli změnit.
Místo dalšího pobytu na ostrově proto zamířili do Ósaky. Nejkratší ubytování jejich japonské cesty trvalo přesně třináct minut. Prakticky se tedy sotva stihli ubytovat a už zase řešili, jak co nejrychleji pokračovat dál.
Ani tato nečekaná komplikace ale nezměnila jejich pohled na celé Japonsko. Zemi si během cesty užívali a objevování nových míst je podle Voříška stále nepřestává bavit.
Jejich putování začalo na konci července v Okinawě. Voříšek dokonce v nadsázce napsal, že snad byli v minulých životech Japonci. Zaujala ho také místní snídaně, která je podle něj malým rituálem. Na stole nechybí miska rýže, miso polévka, grilovaný losos, tofu ani nakládaná zelenina. Každá součást má své místo a všeho je podle něj trochu. Klasický chléb, croissant nebo kobliha na takové snídani své místo nemají.
Během téměř čtyřtýdenního putování navíc vystřídali celou řadu způsobů dopravy. Letěli letadlem, cestovali vlakem a vyzkoušeli také šinkanzen Hayabusa, který se po kolejích řítí rychlostí až 320 kilometrů za hodinu. V jednom z vlaků dokonce mohli jídlo ohřát zatažením za šňůrku.
Dobrodružství ale nebyla jen o rychlých vlacích a letech. Svezli se také otevřeným golfovým vozíkem, využili lanovku a projeli se starší tramvají. Během jedné chvíle se dokonce vyhnuli srážce s protijedoucí Číňankou. A velkou část Japonska poznávali jednoduše po svých, takže kilometrů během cesty přibývalo opravdu hodně.
Jedním z výrazných míst jejich putování byla Kamakura nedaleko Tokia. Právě tam stojí velký Buddha Amida, který pochází z poloviny 13. století. Bronzová socha měří více než jedenáct metrů a váží přibližně 120 tun. Dnes stojí pod širým nebem, protože chrám, ve kterém se původně nacházela, zničila přírodní katastrofa.
Samotná socha však přežila zemětřesení, tsunami, tajfuny i požár. Pozornost návštěvníků přitahuje také poměrně neobvyklý detail – v zadní části má vrátka, kterými se dá dostat dovnitř. Jde přitom o druhou nejvyšší bronzovou sochu Buddhy v Japonsku.
Pro Karla Voříška a Vladimíra Řepku se tak cesta do Japonska proměnila v kombinaci poznávání, odpočinku a nečekaných změn. Největší zkoušku jejich plánů představoval právě blížící se tajfun. Místo poklidného pobytu na ostrově museli během několika okamžiků jednat a najít cestu pryč.
Nakonec však vše zvládli a pokračovali dál. Z jejich dovolené se tak stal příběh plný přesunů, různých dopravních prostředků, nových míst a také jedné opravdu krátké hotelové zastávky. Třináct minut totiž stačilo k tomu, aby pochopili, že tentokrát bude potřeba změnit celý plán.
