Mladá česká herečka Ema Klačková si prožila moment, na který jen tak nezapomene. Tentokrát se totiž ocitla v situaci, kdy mohla pořádně zakřičet na Milana Ondríka. A místo nepříjemného zážitku přišlo překvapení. Sama přiznala, že právě možnost křičet na známého slovenského herce pro ni byla dokonce dokonalým pocitem.
Když se řekne herecká práce, většina lidí si představí především naučené dialogy, kamery, světla a soustředění před záběrem. Některé scény ale vyžadují mnohem víc. Emoce musí působit skutečně a herec je někdy musí pustit ven naplno. Právě taková zkušenost čekala také Emu Klačkovou, která dostala příležitost postavit se před Milana Ondríka a pořádně na něj zakřičet.
Nebyla to však obyčejná hádka ani situace ze skutečného života. Šlo o herecký moment, při kterém mohla mladá Češka naplno využít emoce, které se v podobných scénách vyžadují. A právě to ji podle jejích vlastních slov bavilo natolik, že na tuto zkušenost vzpomíná s úsměvem.
„Křičet na Milana Ondríka byl dokonalý pocit,“ uvedla herečka. Její reakce přitom působí jako přesný opak toho, co by člověk možná očekával. Křik na zkušeného kolegu totiž může být pro mladou herečku pořádně intenzivní zážitek. Tady se ale ukázalo, že právě taková scéna jí dala možnost pustit emoce ven a užít si samotné natáčení úplně jiným způsobem.
Milan Ondrík je přitom herec, který dokáže svými výkony působit velmi výrazně. Postavit se proti němu v emotivní scéně proto není jen o odříkání několika vět. Herec musí reagovat, udržet napětí a zároveň nepřestat myslet na to, že před kamerou musí všechno fungovat jako celek.
Pro Emu Klačkovou to tak byla zkušenost, která jí ukázala další stránku herecké práce. Když se emoce podaří opravdu prožít, může být i náročná scéna překvapivě osvobozující. A právě tenhle pocit si mladá herečka z celé situace odnesla.
Zaujala také svou bezprostředností. Místo aby popisovala náročnost scény nebo mluvila pouze o profesionální zkušenosti, řekla jednoduše, že křičet na Ondríka pro ni bylo skvělým pocitem. Její slova tak dávají nahlédnout i za samotné natáčení a ukazují, jak rozdílně mohou jednotliví herci podobné situace vnímat.
Na jedné straně stojí výrazný herecký partner, na druhé mladá česká herečka, která dostala prostor ukázat pořádnou dávku emocí. Výsledkem je moment, který v ní podle jejích slov zanechal velmi příjemný dojem. A právě takové situace mohou být pro začínající herečku cennou zkušeností.
Zajímavé na celé situaci je především to, že něco, co by mimo filmový nebo televizní svět působilo jako nepříjemný konflikt, může být před kamerou přesně tím, co herec potřebuje. Křik se v takovém případě nestává obyčejným výbuchem emocí, ale součástí příběhu, postavy a celé scény.
Ema Klačková si tedy z natáčení neodnesla jen další hereckou zkušenost. Zůstala jí také vzpomínka na okamžik, kdy mohla bez zábran zvýšit hlas na Milana Ondríka a zároveň si uvědomit, jak osvobozující může být, když člověk dostane prostor své emoce skutečně vypustit.
A právě její přiznání, že to byl dokonalý pocit, dodává celé scéně nečekaný náboj. To, co mohlo vypadat jako pořádně vyhrocená chvíle, se pro mladou herečku proměnilo v jeden z těch momentů, které si člověk z natáčení zapamatuje ještě dlouho poté, co kamery zhasnou.
