Když se řekne jméno Vladimír Dlouhý, mnoha lidem se okamžitě vybaví nezapomenutelná tvář českého filmového plátna, nezaměnitelný chraplavý hlas a role, které se navždy zapsaly do historie. Málokdo však zná celý a hluboce emotivní příběh jeho velké lásky s kolegyní Petrou Jungmanovou, s níž prožil vztah plný obrovských vzestupů, ale také nesnesitelné bolesti a krutých ran osudu. Jejich cesty se protnuly ve světě divadelních prken a kamer, kde mezi nimi vzplála silná vášeň, která navzdory všem překážkám přerostla v hluboký cit. Jenže život si pro ně připravil scénář, který by nevymyslel žádný dramatik, a idylické chvíle postupně vystřídal boj s nelítostnou realitou.
Zatímco navenek tvořili obdivovaný pár, za zavřenými dveřmi se odvíjelo tiché drama. Vladimír Dlouhý, známý svou nespoutanou povahou a obrovským nasazením v každé roli, musel čelit démonům, kteří ho provázeli na každém kroku. Petra Jungmanová stála věrně po jeho boku, chránila ho a snažila se být jeho pevnou oporou v momentech, kdy se pod ním hroutil svět. Jejich vzájemné pouto procházelo těmi nejtěžšími zkouškami, jaké si lze představit. Každý společný den byl pro oba obrovským darem, ale zároveň i tichým závodem s časem, který neúprosně ukrajoval zbývající chvíle jejich společného štěstí.
Krutá rána osudu na sebe nenechala dlouho čekat a v době, kdy měli před sebou ještě celou společnou budoucnost, zasáhla s plnou silou tragická diagnóza. Nemoc, která si nevybírá a nebere ohledy na slávu ani na hloubku citů, začala si vybírat svou daň. Vladimír Dlouhý bojoval jako lví lev, avšak síly pomalu docházely. Petra Jungmanová jej provázela i těmi nejtemnějšími chvílemi až do samotného konce, přičemž jejich vzájemná láska se stala symbolem oddanosti, která překonává i hranice smrti. Zůstaly po nich vzpomínky, nezapomenutelné role a příběh, který i po letech dojímá celé Česko k slzám.
