Přesně před rokem, 6. dubna 2025, Česká republika ztratila jednu ze svých nejtalentovanějších mladých umělkyň – Aničku Slováčkovou, které bylo pouhých 29 let. Její odchod po těžkém boji s nemocí zanechal hlubokou stopu v srdcích fanoušků, rodiny i kolegů z branže, a její přípravy na odchod z tohoto světa byly stejně pozoruhodné jako její život.
Anička věděla, že se její čas krátí. Rok a půl bojovala s rakovinou plic a i když byla mladá a plná života, byla si vědoma závažnosti svého zdravotního stavu. V posledních měsících svého života se začala intenzivně zamýšlet nad tím, jak chce svůj odchod zvládnout, a na smrt se připravovala s nebývalou pečlivostí.
Kromě osobních věcí, které si uspořádala, věnovala pozornost i tomu, jak bude probíhat její poslední rozloučení. Podle rodiny si přála, aby byli při pohřbu pouze ti nejbližší, a aby vše proběhlo v klidném a důstojném rodinném kruhu. Tato volba odrážela její přání, aby se loučení stalo osobní a intimní událostí, nikoli veřejnou show.
Její otec, hudebník Felix Slováček, a maminka herečka Dagmar Patrasová se s tímto rozhodnutím ztotožnili. V rozhovorech tehdy uvedli, že se necítí na to uspořádat veřejný pohřeb, protože bolest ztráty je pro ně příliš silná. Přesto přemýšleli o možnostech, jak umožnit fanouškům, kteří ji milovali, projevit úctu a vzpomínat na ni.
Rodina také řešila, kdy mají zavolat kněze, aby udělil poslední pomazání a poskytl duchovní podporu v pravý čas. Tento detail se stal pro blízké velmi důležitým, protože Aničce záleželo na tom, aby její odchod byl naplněn vírou a klidem, a aby byla obklopena láskou a respektem až do poslední chvíle.
Po jejím odchodu se před domem rodičů na pražských Vinohradech shromažďovali lidé, kteří přinášeli květiny, fotografie a vzpomínkové předměty. Mnozí z nich se nechtěli rozloučit jen v tichosti, ale chtěli sdílet své vzpomínky a úctu k mladé umělkyni, která inspirovala svým přístupem k životu i v těch nejtěžších chvílích.
Anička Slováčková byla známá nejen svým talentem, ale i tím, že dokázala mluvit otevřeně o své nemoci a o tom, co prožívala. Její přípravy na smrt a poslední rozloučení ukázaly, jak hluboce přemýšlela o každém detailu a jak silně chtěla mít kontrolu nad tím, jak bude její odchod vnímán a prožíván těmi, které milovala.
Rok po její smrti zůstává její odkaz živý – v umění, v srdcích fanoušků a v rodinných vzpomínkách, které si Anička pečlivě utřídila, než odešla.
