Helena Růžičková zůstává i po letech jednou z nejvýraznějších českých hereček. Proslavila se především nezaměnitelným temperamentem, spontánním humorem a postavami, které si diváci zamilovali. Heduš Homolková z trilogie o rodině Homolkových nebo svérázná matka Škopková ze série Slunce, seno patří dodnes k rolím, na které se nezapomíná.
Její život ale zdaleka nebyl jen veselý a bezstarostný, jak by se podle některých filmových postav mohlo zdát. Růžičková si prošla velmi těžkými obdobími a v pozdějších letech musela čelit také zákeřné rakovině. Přesto se snažila neztrácet svůj typický humor a hledala způsoby, jak se s náročnými životními situacemi vyrovnávat.
Jedním z nečekaných způsobů se pro ni stalo psaní kuchařských knih. Vaření a vzpomínky spojené s jídlem pro ni nebyly jen obyčejnou gastronomickou záležitostí. V knihách mohla zachytit kus svého života, podělit se o zkušenosti a zároveň se vracet k tématům, která jí byla blízká.
Jednou z jejích známých knih se stala Kuchařkou proti své vůli, která vyšla v roce 1994. Kromě receptů v ní nechyběly také vzpomínky, rady, nápady a osobní příběhy. Právě spojení kuchyně s vlastním vyprávěním dalo jejím knihám osobitý charakter. Nešlo pouze o seznam surovin a postupů, ale také o pohled na svět očima populární herečky.
Na kuchařské tvorbě přitom pracovala i v dalších letech. Vznikly například knihy zaměřené na králičí, zaječí a krůtí speciality nebo na rybí pokrmy. Kniha Vaříme s Helenou Růžičkovou věnovaná králičímu, zaječímu a krůtímu masu obsahovala celkem 362 osvědčených receptů. Později se zaměřila také na speciality ze sladkovodních a mořských ryb.
Růžičková se ale neomezovala pouze na recepty. Ve své tvorbě dokázala spojovat jídlo se vzpomínkami, cestováním a osobními zkušenostmi. Její zájem o gastronomii se odrážel také v knize Helena na cestách aneb Thajský sen Heleny Růžičkové, v níž se věnovala svým dojmům ze zemí, které navštívila, místním lidem i tamnímu jídlu.
Pro herečku tak kuchařské knihy představovaly mnohem víc než další způsob, jak oslovit čtenáře. Byly prostorem, kde mohla mluvit sama za sebe, bez televizních kamer a bez nutnosti hrát nějakou postavu. Právě osobní vzpomínky a humor jí umožňovaly zpracovávat zkušenosti, které by jinak možná zůstaly skryté.
Růžičková navíc dokázala svůj typický nadhled využívat i v době, kdy už její život provázela vážná nemoc. O svém boji s rakovinou později otevřeně psala také ve svých knihách Deník mezi životem a smrtí a Deník mezi životem a smrtí III. – Žiju!. Její literární tvorba tak postupně získávala ještě osobnější rozměr.
Herečka zemřela 4. ledna 2004 v Plzni ve věku 67 let. Poslední roky jejího života byly poznamenány rakovinou a těžkými osobními ztrátami. Přesto po sobě nezanechala jen filmové a televizní role, které se stále vracejí na obrazovky. Zůstaly po ní také knihy, v nichž ukázala další část své osobnosti – jako člověk, který měl rád jídlo, vzpomínky, cestování, humor a především možnost vyprávět svůj vlastní příběh.
Její kuchařské knihy proto dnes působí jako velmi osobní stopa. Recepty v nich nejsou oddělené od života, který Helena Růžičková skutečně žila. A právě proto mohou mít pro její příznivce jinou hodnotu než běžná kuchařka. Ukazují ženu, která se i v těžkých chvílích snažila najít něco, co jí dávalo smysl a umožňovalo jí zůstat aktivní, otevřenou a sama sebou.
