Vladimír Brabec patřil k hercům, jejichž tvář i hlas se nesmazatelně zapsaly do české kultury. Jakmile se dostal mezi známé filmové a televizní osobnosti, pozornosti fanoušků se rozhodně nevyhnul. Kolem něj se objevovalo mnoho obdivovatelek a jeho popularita postupně rostla. Přesto ale existovala jedna věc, která se podle všeho neměnila. Po jeho boku stála žena, s níž spojil prakticky celý svůj dospělý život.
Jeho manželkou byla Naděžda, o dva roky starší žena, která zpívala v operetě v Teplicích. Seznámili se během Brabcova prvního divadelního angažmá v Mostě. Z obyčejného setkání tehdy vznikla láska, která nakonec vydržela celé desetiletí. Vzali se v roce 1955, tedy pouhý rok po začátku jejich známosti. O šedesát let později pak přišel další mimořádný milník jejich společného života. V roce 2015 oslavili diamantovou svatbu.
Brabec přitom o své ženě nikdy nemluvil jako o někom, kdo by byl pouze v pozadí jeho herecké kariéry. Naopak dával jasně najevo, že si svého výběru velmi vážil. Vzpomínal, že se ženil už ve svých jednadvaceti letech a právě tehdy měl podle svých slov štěstí na nejlepší možnou volbu. Neřešil, jestli je žena blondýna nebo bruneta. Podstatné pro něj bylo, jaká je jako člověk. A Naděždu si zamiloval natolik, že ji považoval za dokonalou partnerku.
Jejich manželství přitom muselo zvládnout i náročné období spojené s Brabcovou pracovní vytížeností. Herec měl mnoho povinností a velkou část času trávil mimo domov. Sám přiznával, že právě proto ležela domácnost a řada povinností spojených s rodinou především na jeho ženě. Naděžda se podle jeho vzpomínek dokázala o všechno skvěle postarat a vytvořit zázemí, na které se mohl spolehnout.
Ani rostoucí popularita jejich vztah nerozdělila. Když se z Brabce stala filmová hvězda, začaly se kolem něj objevovat také ženy, které mu dávaly najevo své sympatie. On sám o tom mluvil s nadhledem. Připomínal, že herci jsou jednoduše více na očích a podobné projevy pozornosti proto přicházejí. Zároveň ale zdůrazňoval, že měl především hodně práce a na jiné věci mu příliš nezbýval čas.
Rodina pro něj měla vždy velmi důležité místo. S Naděždou měli dvě děti, syna Pavla a dceru Helenu. Pavel vystudoval FAMU, zatímco Helena se vydala po otcově vzoru a stala se herečkou. Brabec byl na oba své potomky náležitě pyšný. Zároveň jim ale podle vlastních slov nikdy nechtěl určovat, jakým směrem se mají v životě vydat. Nejdůležitější pro něj bylo, aby byli šťastní. Největší radost mu podle jeho vzpomínek přinášely chvíle, kdy se celá rodina mohla sejít a být společně.
Brabcův profesní život byl přitom mimořádně bohatý. Před kamerou vytvořil desítky filmových a seriálových rolí a výraznou stopu zanechal také v dabingu. Jeho hlasem promlouvali například Sean Connery, Jack Lemmon, Roger Moore nebo Max von Sydow. Za celoživotní mistrovství v dabingu získal v roce 1998 Cenu Františka Filipovského. Většinu své divadelní kariéry spojil s Národním divadlem, hostoval ale také v Hudebním divadle Karlín a v pražském divadle Broadway.
Navzdory pracovnímu vytížení a velké pozornosti veřejnosti však jeho skutečným pevným bodem zůstávala rodina. S Naděždou spolu strávili neuvěřitelných šedesát let manželství. Diamantovou svatbu oslavili v roce 2015, čímž završili mimořádně dlouhou společnou cestu, která začala už v polovině padesátých let.
Jejich příběh měl nakonec i velmi smutnou kapitolu. Naděždu Brabec přežil pouze o jeden rok. Herec strávil poslední rok svého života v sanatoriu Na Pleši na Příbramsku. Zemřel 1. září 2017 ve věku 83 let.
Po jeho odchodu tak zůstává nejen vzpomínka na jednu z výrazných osobností českého herectví a dabingu, ale také příběh manželství, které dokázalo přestát desítky let, pracovní vytížení, slávu i pozornost obdivovatelek. Pro Vladimíra Brabce nebyla Naděžda jen manželkou. Byla člověkem, kterému připisoval své životní štěstí a na jehož přítomnost se mohl po dlouhá desetiletí spolehnout.
