Yvetta Simonová patří k osobnostem, jejichž jméno je po desetiletí pevně spojené s českou hudební scénou. Její hlas znaly celé generace posluchačů a během své dlouhé kariéry si vybudovala místo, na které se jen tak nezapomíná. Poslední roky jejího života jsou ale podle jejích vlastních slov výrazně jiné než období, kdy byla zvyklá být neustále mezi lidmi, vystupovat a žít naplno.
Legendární zpěvačka dnes žije v domově pro seniory v pražských Hájích a otevřeně přiznává, že s přibývajícími lety přicházejí omezení, která už není možné jednoduše překonat. Člověk si podle ní musí postupně zvykat na to, že některé věci, které byly dříve samozřejmostí, už nejsou tak snadno dostupné. Právě tento střet s časem pro ni není vždy jednoduchý.
Simonová se v minulosti netajila tím, že ji trápí různé osobní i zdravotní obtíže. S vyšším věkem stále silněji vnímá únavu a pocit, že její možnosti nejsou stejné jako kdysi. Přesto se snaží přijímat realitu takovou, jaká přichází. Dobře si totiž uvědomuje, že proti času se jednoduše bojovat nedá.
Její pohled na současný život se změnil také v dalších oblastech. Zpěvačka se dříve zajímala o dění ve společnosti a politiku mnohem intenzivněji, dnes už ale některé události nesleduje se stejnou pozorností. Připadá jí, že svět je stále složitější a že ve svém věku už nemá dostatek energie zabývat se neustále vším, co se kolem ní odehrává.
Přesto z jejích slov není cítit lhostejnost. Spíše jde o smíření s tím, že některé věci člověk jednoduše nemůže ovlivnit. Simonová si uvědomuje, že určité životní situace už změnit nedokáže, a proto se snaží přijímat je tak, jak přicházejí. Neznamená to však, že by ji změny, které přináší vysoký věk, přestaly mrzet.
Právě naopak. Za jejími slovy je patrné, že není snadné loučit se s částí života, který člověk dlouhé roky považoval za samozřejmý. Zpěvačka si zároveň uvědomuje, že vysoký věk automaticky neznamená, že člověk přestává mít vlastní přání, starosti nebo potřebu být součástí okolního světa.
O životě seniorů Simonová mluvila otevřeně už dříve. Upozorňovala na to, že lidé ve vysokém věku mohou být velmi zranitelní a že bez podpory rodiny pro ně mohou být některé každodenní situace mnohem náročnější. Podle ní není důležitá pouze praktická pomoc. Stejně významný je také pocit blízkosti, zájmu a vědomí, že na člověka někdo myslí.
Právě rodinná podpora má podle Simonové velkou hodnotu i po stránce psychické pohody. Ani ve vysokém věku totiž člověk nepřestává potřebovat kontakt s druhými, obyčejnou pozornost a pocit, že stále někam patří. Tato slova získávají zvláštní význam právě ve chvíli, kdy se její současný život tolik liší od období největší slávy.
Kdysi byla zvyklá na pódia, publikum a svět reflektorů. Dnes musí přijímat realitu, která je mnohem klidnější a zároveň přináší úplně jiné výzvy. Její dlouhá kariéra však zůstává významnou součástí české hudební historie a její jméno si dodnes spojují posluchači napříč generacemi s řadou známých písní.
Yvetta Simonová tak i přes změny, které jí život přinesl, zůstává osobností, která má za sebou mimořádně dlouhou cestu. Její současná slova připomínají, že za známým jménem a vzpomínkami na slavnou kariéru stojí především člověk, který se stejně jako každý jiný musí vyrovnávat s plynutím času a s novou životní etapou.
