Když se uzavře jedna z nejvýznamnějších kapitol moderní české literatury, zanechá to v srdcích čtenářů a blízkých obrovské, ničím nevynahraditelné prázdno. Odchod legendárního spisovatele Vladimíra Párala, který navždy opustil tento svět v den svých požehnaných čtyřmístných narozenin, přinesl nejen vlnu nesmírného zármutku, ale také překvapivá a hluboce intimní rozhodnutí ohledně jeho posledního spočinutí. Zmíněná situace se začala vyvíjet s nečekanou rychlostí, když rodina a nejbližší přátelé stanuli před úkolem, jak naložit s důstojným sbohem člověku, který nesnášel okázalou faleš a celý život dával přednost ryzí lidské opravdovosti.
Místo velkolepých státních ceremonií a chladných smutečních síní plných cizích lidí padlo radikální, avšak nesmírně příznačné rozhodnutí, které dojalo celé jeho okolí. Obřad a tiché uctění jeho památky se totiž uskuteční v naprostém soukromí domova, kam měl vždycky nejsilnější pouto. Atmosféra v těchto pohnutých dnech je doslova hmatatelná, plná tiché úcty, vzpomínek na zašlé časy a upřímného stesku těch, kteří s ním sdíleli poslední roky jeho života. Lidé z jeho nejbližšího kruhu přiznávají, že si jen těžko dokážou představit, že by se mělo rozloučení odehrát kdekoli jinde než tam, kde prožil své nejintimnější chvíle po boku svých nejvěrnějších. Každý detail tohoto netradičního plánu je promyšlen tak, aby odrážel jeho osobitý pohled na svět, v němž hrály prim hloubka, cit a vnitřní svoboda. Celá tato událost tak dostává zcela jedinečný rozměr, kdy se namísto davové hysterie koná hluboce osobní zastavení nad životem muže, jenž dokázal slovy popsat lidskou duši jako málokdo jiný. Vzduchem se nese ticho přerušované jen vzpomínkami a všichni zúčastněni vnímají, že právě takové skromné a domácké rozloučení je tou největší poctou, jakou mu mohou v tuto těžkou chvíli prokázat.
Nečekaný verdikt o posledním rozloučení: Proč se milovaný literární velikán neslavnostně vrátí domů
