Zdeněk Pohlreich znovu otevřel téma, které v českém gastronomickém prostředí vyvolává silné reakce. Známý šéfkuchař a spolumajitel restaurací se tentokrát pustil do situace na pracovním trhu. Podle něj mají restauratéři stále větší problém sehnat kvalitní personál a lidí ochotných pracovat v náročném provozu je jednoduše málo.
Pohlreich svůj pohled na současnou situaci popsal velmi otevřeně. Tvrdí, že se podle něj lidé postupně odnaučili tradičně pracovat a část mladší generace si dokáže zajistit živobytí jinými způsoby. Česká společnost se podle něj změnila a rodiče dnes své děti vedou k práci jinak než dříve. Tradiční zaměstnání podle něj už není automatickou součástí života a mladí mají mnohem více možností, jak si vybrat vlastní cestu.
Právě jeho slova ale okamžitě vyvolala bouřlivou reakci. V diskusi se objevily ostré názory lidí, kteří upozorňovali především na podmínky v gastronomii. Kritici připomínali dlouhé směny, náročné pracovní prostředí a skutečnost, že práce v kuchyni může být fyzicky i psychicky vyčerpávající.
Jeden z diskutujících Pohlreichovi vyčetl, že není možné očekávat nadšení z práce, při níž člověk tráví šestnáct hodin bez pořádné pauzy. Jiní připomínali také situace, kdy zaměstnanci podle jejich zkušeností nemají během směny dostatek času ani na základní potřeby. Další komentáře se týkaly výše odměn a způsobu, jakým některé podniky podle kritiků své zaměstnance odměňují.
V debatě se objevilo také tvrzení, že lidé nechtějí pracovat dlouhé směny za částky, které podle diskutujících neodpovídají náročnosti práce. Kritika se dotkla rovněž takzvaného švarcsystému a případů, kdy je podle některých lidí část odměny vyplácena mimo oficiální systém. Další diskutující Pohlreichovi přímo vyčetl pokrytectví a tvrdil, že právě gastronomie má s podobnými problémy zkušenost.
Pohlreich však na tato konkrétní obvinění odmítl reagovat. Zároveň se ale své branže zastal a zdůraznil, že není možné všechny restaurace házet do jednoho pytle. Připustil, že jde o tvrdé povolání a že zaměstnanců je skutečně nedostatek. Podle něj se také podmínky a odměňování liší podnik od podniku.
Zároveň uznal, že existují majitelé restaurací, kteří personál nedokážou dobře zaplatit nebo část odměny řeší jiným způsobem. Podle něj ale rozhodně neplatí, že by tak fungovali všichni. Připomněl, že v každém podnikání jsou lidé slušnější i horší. Sám se navíc s problematickými případy setkal během pořadu Ano, šéfe!.
Velká část jeho argumentace se následně stočila k cenám jídla. Pohlreich upozornil, že restaurace nemohou zaměstnancům jednoduše nabídnout libovolně vysoké odměny, protože jejich možnosti souvisejí s tím, kolik si mohou účtovat za jídlo. Podle něj je mezi cenou v restauraci a možností zaplatit personál výrazná souvislost.
Pak přišel s číslem, které okamžitě přitahuje pozornost. Pokud by podle něj měli být v provozech dvojnásobné počty kuchařů, aby lidé nemuseli tolik pracovat a každý z nich mohl pobírat například sto tisíc korun, musely by ceny jídel vzrůst až pětinásobně. A právě takovou změnu by podle něj zákazníci jen těžko přijali.
Pohlreich tím chtěl podle svých slov poukázat především na ekonomickou realitu celého oboru. Gastronomie podle něj funguje v určitých mantinelech a vše se nakonec odvíjí od toho, kolik jsou ochotni zaplatit hosté. Pokud se mají výrazně zlepšit podmínky zaměstnanců, musí se podle něj změnit i ekonomika restaurací.
Do debaty se následně vrátil ještě k mladé generaci. Přiznal, že každá starší generace má tendenci kritizovat tu mladší, ale zároveň si myslí, že v tomto případě má jeho generace pro své výhrady důvod. Podle jeho vzpomínek byla práce v minulosti ještě tvrdší, jenže tehdejší společnost nabízela mnohem méně možností.
Pohlreich zároveň zdůraznil, že se rozhodně nechce vracet k tehdejším poměrům. Připomněl však, že lidé dříve neměli takovou svobodu při výběru zaměstnání jako dnes. Změna pracovního místa mohla trvat několik měsíců a bez práce člověku hrozily vážné následky. Současná situace je podle něj úplně jiná.
Právě v tom vidí jednu z příčin dnešního nedostatku pracovníků. Společnost se podle něj změnila a lidé mají mnohem více možností, jak se živit nebo jak si nastavit svůj život. Nedostatek personálu v restauracích proto podle Pohlreicha není izolovaným problémem, ale důsledkem širší proměny vztahu lidí k práci.
Jeho ostrá slova tak otevřela otázku, která se netýká pouze kuchařů a restaurací. Na jedné straně stojí zaměstnavatelé, kteří tvrdí, že nemají koho zaměstnat. Na druhé straně lidé, kteří upozorňují na náročnost práce a podmínky, za kterých se od nich očekává výkon. A mezi tím zůstává zákazník, který nakonec rozhoduje, kolik je ochoten za jídlo zaplatit.
Pohlreichův pohled proto vyvolal živou diskusi. Jeho kritika mladých se setkala s odporem, zároveň ale šéfkuchař připustil, že problém není černobílý. Gastronomie podle něj potřebuje lidi, jenže jejich práce má svou cenu. A pokud by se měly podmínky výrazně změnit, musel by se podle jeho slov změnit také účet, který nakonec zaplatí host.
