Když se nad životem známé osobnosti stáhnou temná mračna, málokdo si dokáže představit hloubku zoufalství, kterou dotyčný musí snášet za zavřenými dveřmi svého domova. Dagmar Patrasová, jejíž jméno zná v této zemi snad každé dítě, si v průběhu let prošla zkouškami, jež by na kolena srazily i ty nejsilnější nátury. Osud k ní nebyl milosrdný a namísto poklidného stáří jí do cesty postavil jednu zdrcující ztrátu za druhou. Každý odchod někoho blízkého v ní zanechal hlubokou ránu, která se s přibývajícím časem odmítá zacelit.
Když se sečetly všechny tragické momenty, které musela v tichosti ustát, došla šokující bilance k číslu, jež bere dech. Dagmar musela v průběhu svého života dát poslední sbohem už jedenácti nejbližším lidem, kteří tvořili pilíře jejího svět, oporu v těžkých časech a nejvěrnější přátele. Sledovat, jak postupně odcházejí lidé, s nimiž sdílela ty nejintimnější momenty své kariéry i soukromí, pro ni bylo jako pomalé umírání zaživa. Vzpomínky na ty, kteří už se nikdy nevrátí, ji pronásledují na každém kroku a nenechají ji v klidu vydechnout ani na jedinou vteřinu.
Tento mrazivý sled událostí zanechal na její psychice nesmazatelné stopy, o nichž dosud mluvila jen velmi nerada a s obrovským odporem k jakémukoliv veřejnému rozebírání. Blízcí přátelé, kteří při ní v těchto temných chvílích ještě stojí, hovoří o neustálém strachu z dalších ztrát a o obrovském vnitřním vyčerpání. Dagmar se snaží navenek udržet zdání síly a vyrovnanosti, avšak pod touhle křehkou maskou se ukrývá zlomená žena, která prožila víc bolesti, než by kdokoliv dokázal unést.
Otázky ohledně toho, odkud bere sílu k dalšímu dni, zůstávají bez odpovědi a veřejnost může jen v tichosti sledovat, jak se legenda českých pódií pere s nepřízní osudu. Jisté je, že tato zpověď navždy změní pohled všech, kteří si mysleli, že znají celý její příběh dopodrobna.
