Když se v českém showbyznysu otevřou staré komnaty plné vzpomínek, málokdo čeká takhle upřímné a hluboké vyznání. Petr Janda, ikona české hudební scény, se po dlouhých letech odhodlal jít s pravdou ven a bez jakýchkoliv postranních úmyslů přiznal něco, co dosud znali jen lidé z jeho nejbližšího okolí. Vztahy mezi umělci bývají často plné přetvářky, intrik a mediálních her, ale tentokrát šlo o ryzí, upřímné emoce, které v sobě nosil celou řadu let. Jeho slova zaskočila nejen fanoušky, ale i širokou veřejnost, která nic podobného ani v nejdivočejších snech neočekávala.
Když bez příkras a s obrovskou dávkou nostalgie prohlásil, že byl do Jiřiny Bohdalové prostě zamilovaný, rázem tím rozpoutal obrovskou vlnu zájmu a spekulací. Byla to láska, která měla své kouzlo, své tiché momenty a především hluboký rozměr, o němž se tehdy vůbec nemluvilo. Atmosféra té doby přála velkým gestům, ovšem ne každé tajemství uzrálo pro veřejnost tak rychle. Janda popsal, jak silné sympatie k nezapomenutelné herecké legendě choval a jak moc pro něj každé setkání s ní v té době znamenalo. Každá vzpomínka v něm i po letech probouzí úsměv na tváři, přestože život mezitím kráčel dál svým vlastním, nevyzpytatelným tempem.
Zasvěcení pamětníci a blízcí přátelé nad tímto odhalením jen uznale kývali hlavou. Ukázalo se, že za fasádou velkých koncertů a úspěchů se skrýval obyčejný člověk se svými touhami, slabůstkami a skrytými citovými vzplanutími. Nikdo z přítomných tehdy netušil, jak hluboko sahají stopy tohoto obdivu. Janda tímto krokem dokázal, že opravdové emoce nemají datum spotřeby a že ani po dekádách neztrácejí nic ze své síly. Příběh, který dlouhá léta spal hluboko pod povrchem, tak konečně spatřil světlo světa v celé své autenticitě.
