Když na konci července odešel na věčnost uznávaný výtvarník, performer a hudebník Milan Knížák, bylo jasné, že jeho odchod z tohoto světa se obejde bez jakékoliv falešné skromnosti či nudné konvence. Tento neskomírající živel české umělecké scény, který se dožil úctyhodných osmdesáti šesti let, dokázal překvapit i ve chvíli, kdy už se za ním definitivně zavřela voda. Když bylo zveřejněno oficiální parte, nikdo nevěřil vlastním očím. Místo strohých smutečních frází a nudného černobílého papíru totiž přišlo cosi, co naprosto dokonale vystihovalo jeho svéráznou a nekompromisní povahu. Nečekané grafické zpracování dokumentu okamžitě přitáhlo pozornost celé veřejnosti a dalo jasně najevo, že Knížák si do posledního detailu střežil svou nezávislost a originální rukopis.
Součástí tohoto výjimečného smutečního oznámení byl i hluboce emotivní a zároveň velmi specifický vzkaz do nebe, který nenechal chladným jediného člověka z řad jeho přátel, obdivovatelů a kolegů z umělecké branže. Zatímco rodina a blízcí truchlí nad odchodem muže, který po celá desetiletí určoval směr české kultury, vzpomínky na jeho nespoutanou energii zaplavují celou republiku. Poslední rozloučení s tímto velikánem, které se odehrává ve Velké obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích za přítomnosti státních poct, uzavírá jednu celou epochu. Milan Knížák zkrátka odešel přesně tak, jak žil – s rebelií v srdci a s naprostým přehledem o tom, že jeho odkaz bude na české kulturní scéně rezonovat ještě hodně dlouho.
Unikátní smuteční oznámení v sobě neslo hluboce emotivní a zároveň velmi specifický vzkaz směřovaný přímo do nebeských výšin, který okamžitě zasáhl srdce jeho nejbližších, kolegů z branže i širší veřejnosti. Zatímco rodina a přátelé truchlí nad odchodem muže, který svými radikálními názory a tvorbou po celá desetiletí dráždil i fascinoval celou republiku, vzpomínky na jeho nespoutanou energii plní stránky médií. Poslední rozloučení, jež probíhá ve Velké obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích za doprovodu státních poct, tak uzavírá jednu naprosto výjimečnou a neopakovatelnou epochu. Milan Knížák zkrátka odešel přesně tak, jak celý svůj život žil – s hlavou vztyčenou, bez strachu z cizích soudů a s vědomím, že jeho provokativní odkaz tady s námi zůstane navěky.
