Vlastimil Harapes a rány osudu, které navždy poznamenaly jeho život

Životní cesta slavného tanečníka, mistra baletu a charismatického herce Vlastimila Harapese nebyla jen noblesní procházkou růžovým sadem plným triumfů, burácejícího potlesku, vyprodaných sálů a záře reflektorů na prestižní scéně pražského Národního divadla. Za touto úspěšnou a obdivovanou fasádou se ve skutečnosti skrýval hluboký, nesmírně křehký a dramatický osobní příběh plný těžkých zkoušek, nečekaných osudových zvratů a hlubokých ran, o nichž za svého života mluvil jen velmi zřídka a s obrovskou opatrností. Dlouhá léta musel v dusné atmosféře komunistického režimu v naprosté tichosti tajit podstatnou část svého soukromí a žít v utajeném vztahu s výraznou osobností české kultury, básníkem a dramatikem Josefem Topolem, po jehož boku prožil víc než čtyři desítky let a sdílel s ním ty nejtěžší životní chvíle. Později ho nesmírně těžce zasáhla také veřejná a zcela nečekaná zrada od jeho dlouholeté a do té doby blízké přítelkyně, herečky Květy Fialové, která během jednoho televizního natáčení neopatrně a otevřeně promluvila o jeho intimním životě, což Harapes nesl jako obrovský morální zásah do svého nedotknutelného soukromí a tuto starou ránu v sobě nosil až do konce svých dnů, aniž by jí kdy dokázal plně odpustit. Obrovskou kapitolou jeho pohnutého života bylo rovněž jeho manželství se slavnou zpěvačkou Hanou Zagorovou, které sice budilo pozornost celé veřejnosti, ale jeho primární motivací bylo něco zcela jiného než jen romantická láska – oba toužili po rodině a chtěli poskytnout bezpečný domov adoptované holčičce Aničce. Když už to vypadalo, že v rodinném kruhu konečně nalezli ztracený klid a naplnění, přišla ta vůbec největší a nejbolestivější rána v podobě definitivní ztráty dítěte, o které se po čase přihlásila biologická rodina, což vedlo k bolestivému odchodu holčičky a následnému pozvolnému rozpadu jejich manželství. Všechny tyto nesmírně těžké životní zkoušky a rány osudu hluboce formovaly jeho osud, avšak navzdory obrovskému vnitřnímu utrpení zůstával navenek noblesním, elegantním a hrdým mužem, který si své pravé pocity úzkostlivě střežil před celým světem.