Pro zpěváka Mirai Navrátila byla jeho babička vždy jednou z nejdůležitějších žen v životě. Jejich pouto bylo velmi silné, naplněné úctou i vzájemným porozuměním, přesto však existovala jedna oblast, ve které se jejich světy střetávaly jen stěží – a tou byla hudební tvorba, která Miraiho proslavila po celé republice. Nyní, s odstupem času, se populární interpret rozhodl jít s pravdou ven a veřejnosti odhalil historku, která je sice úsměvná, ale pro mnohé fanoušky byla naprosto nečekaným zjištěním. Ukázalo se totiž, že babička nebyla vždy tou největší fanynkou jeho hitů.
Když se Mirai pokusil svou babičku zasvětit do tajů svého hudebního světa a pozval ji na jeden ze svých koncertů, výsledek rozhodně nebyl takový, v jaký doufal. Zatímco tisíce lidí v hale šílely nadšením, babička měla na věc svůj vlastní názor. Z celého vystoupení vydržela v hledišti sedět pouhé dvě skladby. Poté se zvedla a bez dlouhého otálení odešla pryč. Pro Miraiho to byl v danou chvíli šok, který si zpočátku nedokázal vysvětlit, ale s odstupem času už o celé příhodě dokáže mluvit s nadhledem a upřímností, která je pro něj typická.
Zpěvák nyní přiznává, co si jeho babička o jeho hudbě doopravdy myslela. Nebyla to zlá kritika, ale spíše upřímné babičkovské zhodnocení, které vycházelo z úplně jiného hudebního vkusu a generačního rozdílu. Babička měla ráda jiný styl, jiné tempo a pravděpodobně i jiné hodnoty, které v jeho současné tvorbě prostě postrádala. Tento upřímný přístup, kdy mu nezkusila mazat med kolem pusy jen proto, aby ho potěšila, si dnes Mirai cení mnohem více než tehdy. Byla to totiž ta nejčistší forma upřímnosti, jakou mu mohla nabídnout.
I když mu její odchod z koncertu zpočátku vháněl krev do tváře, dnes na tuto situaci vzpomíná jako na jednu z mnoha lekcí, které mu babička dala. Ukázala mu, že ať už člověk dosáhne jakéhokoli úspěchu a ať už mu tleskají davy, vždy je důležité mít kolem sebe lidi, kteří se nebojí říct pravdu do očí. Tento příběh o dvou písničkách a babiččině odchodu tak paradoxně jen prohloubil vzpomínku, kterou na ni má. Je to připomínka toho, že i ti nejbližší lidé mohou mít na naše životní poslání naprosto odlišný pohled, a přesto nás mohou milovat celým svým srdcem.
