Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech letos zahalil neviditelný závoj smutku. Poprvé po dlouhých desetiletích chyběl ten, bez něhož si tuto velkolepou oslavu kinematografie nikdo nedokázal představit – legendární Jiří Bartoška. Jeho odchod zasáhl nejen filmový svět, ale především jeho milovanou manželku Andreu Bartoškovou. Statečná vdova se poprvé od této zdrcující životní rány rozhodla prolomit mlčení a v neuvěřitelně otevřeném a emotivním rozhovoru popsala, jak prožívá první měsíce bez muže, který byl jejím celoživotním pilířem a láskou. Její slova jsou plná hlubokého citu, nostalgie a tiché bolesti, kterou s sebou přináší prázdnota v domě, kde ještě donedávna zněl jeho hlas.
Andrea Bartošková se v rozhovoru svěřila s detailem, ze kterého doslova mrazí a který ukazuje, jak hluboké je její pouto k zesnulému manželovi. Přiznala totiž, že i po jeho odchodu tráví nejvíce času v jejich společném pokoji, kde se obklopuje věcmi, které Jiřího tak moc připomínají. Každý kout, každá drobnost v této místnosti v ní vyvolává vzpomínky na společně prožité roky, na smích, debaty i klidné večery. Pro Andreu není tento prostor místem deprese, ale naopak útočištěm, kde cítí jeho přítomnost nejintenzivněji. Je to její soukromá svatyně, ve které se snaží vyrovnat s krutou realitou všedních dnů, kdy u snídaně už nesedí její partner a kdy večery postrádají dřívější jiskru.
Tento niterný pohled do soukromí ženy, která stála po boku jednoho z nejvýznamnějších českých herců a festivalových prezidentů, odhaluje obrovskou sílu a důstojnost, s jakou svůj těžký osud nese. Andrea Bartošková detailně popsala momenty, kdy je samota nejvíce tíživá, i chvíle, kdy jí rodina a blízcí přátelé pomáhají překonávat ty nejčernější myšlenky. Karlovy Vary, které byly pro jejího muže druhým domovem, pro ni letos měly úplně jinou příchuť. Přesto se rozhodla čelit realitě se vztyčenou hlavou. Její první velká zpověď je mrazivým, ale zároveň nesmírně krásným svědectvím o lásce, která nekončí ani ve chvíli, kdy jeden z partnerů odejde na věčnost, a o tom, jak těžké, ale nutné je najít sílu jít dál, když vám v srdci zůstane obrovská, nezaplnitelná rány.
