Pavel Callta je známý tím, že do všeho jde naplno. Když si něco umane, prostě to udělá, i kdyby ho to mělo stát poslední zbytky sil. A přesně to se stalo i teď. Populární český zpěvák, kterého fanoušci milují pro jeho upřímné texty a neuvěřitelnou energii na pódiu, dokázal něco, co hraničí s naprostým šílenstvím. Splnil si svůj obrovský životní sen, ale cesta k němu byla doslova vydlážděná extrémním vyčerpáním a sebezapřením.
Představte si ten kolotoč. Odpálíte tři velké, emočně i fyzicky náročné koncerty za sebou. Každý večer stojíte před davem lidí, dáváte do zpěvu celé své srdce, potíte krev a domů se vracíte v pozdních nočních hodinách s adrenalinem v žilách. Většina smrtelníků by po takovém maratonu – tom koncertním – prospala minimálně dva dny v kuse. Pavel Callta měl ale v hlavě úplně jiný plán. Sotva odložil mikrofon, oblékl si sportovní oblečení, nazul běžecké boty a postavil se na start skutečného, nefalšovaného maratonu. Ano, slyšíte správně. Čtyřicet dva kilometrů a sto devadesát pět metrů čistého utrpení i euforie.
Byl to jeho úplně první maraton v životě. Výzva, která nahání strach i profesionálním atletům, natož hudebníkovi, který má v nohách náročné víkendové turné. Mnozí si klepali na čelo a ptali se, zda se Callta nezbláznil. Běh na takovou vzdálenost vyžaduje měsíce specifické přípravy, klidnou mysl a hlavně stoprocentně odpočinuté tělo. Nic z toho Pavel v tu chvíli neměl. Měl ale něco mnohem silnějšího – obrovskou vůli a sen, který si odmítal nechat vzít.
Samotný závod byl pro něj zkouškou ohněm. První kilometry sice běžely samy, poháněné touhou a počátečním nadšením, ale s přibývajícím časem se začala projevovat krutá realita. Únava z uplynulých dní se mu začala zakousávat do svalů. Každý krok bolel víc než ten předchozí. Podle všeho přišla i pověstná maratonská zeď, moment, kdy tělo říká rázné ne a mozek vás prosí, abyste okamžitě zastavili. Pavel ale neustoupil. Bojoval s každým metrem trati, rval se s vlastní slabostí a v hlavě si neustále opakoval, proč to vlastně dělá. Atmosféra kolem trati ho hnala kupředu, ale ten největší boj se odehrával uvnitř jeho vlastní hlavy.
Když se konečně přiblížil k cílové rovince, emoce explodovaly. Diváci kolem tleskali, ale pro Pavla se čas na chvíli zastavil. Dokázal to. Překonal sám sebe, porazil pochybnosti a protnul pomyslnou pásku svého prvního maratonu. Ten pocit úlevy a absolutního štěstí se prý nedá slovy ani popsat. Splněný sen, který si tvrdě vydřel, měl v tu chvíli příchuť vítězství nad vlastním tělem. Ukázal všem, že hranice existují pouze v naší mysli a že když člověk opravdu chce, dokáže nemožné. Fanoušci jsou z jeho výkonu naprosto u vytržení a sociální sítě zaplavily vlny obdivu. Pavel Callta zkrátka dokázal, že je nejen skvělý muzikant, ale také neuvěřitelný bojovník s pevnou vůlí.
