Vynikající český zpěvák a hudebník Dan Bárta prožívá jedno z nejtemnějších období svého života, které zásadním způsobem ovlivňuje nejen jeho milovanou uměleckou kariéru, ale také běžné každodenní fungování. Je to již dlouhých čtrnáct měsíců od chvíle, kdy ho postihla náhlá a šokující ztráta sluchu, což je pro každého muzikanta tou nejhorší představitelnou noční můrou. Bárta se od té doby snažil bojovat s nepřízní osudu s obrovskou statečností a nadějí, že se situace postupem času a díky moderní medicíně zlepší. Nyní se však rozhodl jít s pravdou ven a veřejnosti otevřeně přiznal velmi špatné zprávy, které mu lékaři po sérii náročných vyšetření sdělili.
Tato krutá rána osudu přišla bez varování a převrátila jeho svět vzhůru nohama. Hudebník, pro něhož byl sluch absolutně klíčovým smyslem a nástrojem pro vyjádření emocí na pódiu, musel za poslední rok a dva měsíce projít nesčetnými lékařskými konzultacemi a procedurami. Celou dobu doufal v zázrak nebo alespoň v částečnou regeneraci sluchového aparátu. Vývoj situace však nabral směr, který nikdo nechtěl slyšet. Dan Bárta s těžkým srdcem připustil, že prognózy odborníků nejsou vůbec příznivé a naděje na plnohodnotný návrat do stavu před incidentem se začínají pomalu rozplývat v nedohlednu.
Uvnitř umělce se odehrává obrovský vnitřní boj, který je pro laika jen těžko představitelný. Zpěvák musel radikálně přehodnotit své dosavadní plány a naučit se žít v nové realitě, která je plná omezení a ticha tam, kde dříve zněla hudba. Přestože se snaží na veřejnosti působit vyrovnaně, jeho upřímná slova o aktuálním zdravotním stavu odhalují hluboké zklamání a smutek. Ztráta sluchu má totiž obrovský dopad i na jeho psychiku, neboť hudba pro něj nikdy nebyla pouhou prací, ale skutečným smyslem života a formou osobní svobody.
Fanoušci i kolegové z hudební branže vyjadřují Danu Bártovi obrovskou vlnu solidarity a podpory. Všichni si velmi dobře uvědomují, jak obrovskou ztrátou by jeho trvalý odchod z koncertních pódií pro českou kulturu byl. Zpěvák se však nevzdává úplně a snaží se najít způsob, jak se s touto trvalou indispozicí vyrovnat a dál fungovat v rámci svých možností. Každý další den je pro něj obrovskou zkouškou vůle a pokory před věcmi, které člověk nedokáže vlastní silou změnit.
