Česká kulturní scéna se v naprosté tichosti a bez přítomnosti televizních kamer definitivně rozloučila s jednou ze svých největších legend. Ostatky geniálního baletního mistra, choreografa a herce Vlastimila Harapese, který odešel do uměleckého nebe ve věku sedmasedmdesáti let, byly konečně uloženy do rodinného hrobu. Tento hluboce emociální a intimní akt se uskutečnil jen v kruhu těch absolutně nejbližších přátel a rodinných příslušníků, kteří si přáli uchovat tuto chvíli v co největší tajnosti. Přesto se na veřejnost dostaly informace o tom, kdo u této smutné události chyběl a jaké dojemné scény se na hřbitově odehrávaly.
Mezi smutečními hosty, kteří se sešli, aby uctili památku nezapomenutelného umělce, byla očekávána i jeho celoživotní blízká přítelkyně a slavná herecká kolegyně Marta Vančurová. Právě ona tvořila s Harapesem legendární dvojici v nezapomenutelném filmu Den pro mou lásku, kde jejich filmové manželství a společný boj s rodinnou tragédií dojímaly generace diváků. Jejich pouto však nebylo jen profesionální, ale především hluboce lidské a přátelské. O to větší překvapení pro přítomné bylo, když se Marta Vančurová na hřbitově neobjevila.
Důvodem její absence nebylo nic menšího než současné extrémní letní počasí. Nesnesitelné tropické vedro a spalující sluneční paprsky, které v těchto dnech sužují celou zemi, představovaly pro starší herečku příliš velké zdravotní riziko. Lékaři i blízcí jí důrazně doporučili, aby v takto náročných podmínkách nevycházela na přímé slunce a neriskovala kolaps organismu. Vančurová se tak musela s těžkým srdcem rozhodnout, že na hřbitov nedorazí, což pro ni osobně byla obrovská rána.
Herečka však odmítla nechat poslední rozloučení bez své osobní stopy. I když fyzicky nemohla stát u hrobu, její duch a slova tam byly přítomny. Svým přátelům, kteří na místo vyrazili, nadiktovala velmi emotivní a dojemný vzkaz, který byl následně přečten přímo u ukládání ostatků. V tomto textu vyznala Vlastimilovi nehynoucí lásku a obdiv a připomněla všechny krásné chvíle, které spolu během desítek let prožili. Slovům, ze kterých mrazilo v zádech, naslouchali všichni přítomní se slzami v očích.
Samotné uložení urny proběhlo na hřbitově, kde odpočívají i další členové umělcovy rodiny. Místo bylo obsypáno květinami a věnci od těch, kteří na Vlastimila nikdy nezapomenou. Celá atmosféra byla sice smutná, ale zároveň nesla podtón smíření a klidu, který si Harapes ke konci svého bohatého života tak moc přál. I bez fanfár a velkých projevů se tak uzavřela jedna velká kapitola české kultury, na jejímž konci zůstává jen tichá vzpomínka a dojemná slova ženy, která ho milovala celým svým srdcem.
