Ivana Gottová se po dlouhé době rozhodla vystoupit ze svého soukromí a poprvé od smrti Karla Gotta otevřeně promluvila o tom, co následovalo po odchodu muže, kterého označuje za životní lásku. Dlouhé roky se veřejnosti stranila, neposkytovala rozhovory a fanoušky legendárního zpěváka oslovovala jen prostřednictvím sociálních sítí. Tentokrát ale udělala výjimku. Důvodem byla kniha Má cesta za štěstím, autobiografie, na které Karel Gott pracoval ještě během svého života a kterou se Ivana rozhodla dokončit přesně tak, jak si přál.
Přiznala, že po odchodu z televize Prima v roce 2015 chtěla všechen svůj čas věnovat rodině a péči o nemocného manžela. Tehdy ještě netušila, jak náročné období ji čeká. O to silněji dnes mluví o slibu, který Karlovi dala — že dokončí všechny projekty, na kterých mu záleželo. Vedle dokumentu Karel tak dotáhla do finální podoby i jeho rozsáhlou autobiografii.
Vzpomínky na Karla Gotta ji provázejí prakticky od dětství. Jeho hlas zněl u nich doma pravidelně a jeho písně patřily ke každodennímu životu. Ivana si vybavuje sobotní úklidy, při kterých doma hrály jeho desky, zatímco si jako malá zpívala známé melodie. Ještě silněji si pamatuje okamžik po rozvodu rodičů, kdy její starší bratr snil o tom, jaké by bylo mít právě Karla Gotta za tatínka. Tehdy by ji ani nenapadlo, že se jednou stane jeho ženou.
Velký věkový rozdíl mezi nimi podle ní zpočátku vyvolával reakce okolí. Lidé prý nechápali, jak mohou dva lidé z tak odlišných světů vytvořit pevný vztah. Ona však věří, že některé duše jsou si jednoduše souzené. Dodnes je přesvědčená, že jejich spojení nebyla náhoda a že smrtí nic nekončí.
Právě nemoc podle ní změnila Karlův pohled na život i na to, co přijde po něm. Zatímco dříve podobným věcem příliš nevěřil, v posledních chvílích života prý začal být přesvědčený, že se znovu setká s těmi, které miloval. Ivana otevřeně přiznala, že i ona věří v další shledání.
Velkou část rozhovoru věnovala právě vzniku knihy Má cesta za štěstím. Karel Gott o autobiografii přemýšlel už od roku 2002, kdy o ní jednal s Arnoštem Lustigem. Projekt tehdy nakonec nevznikl, ale myšlenka ho nikdy neopustila. Po prvním vážném onemocnění v roce 2015 se k ní vrátil naplno. Začal procházet staré diáře, archivní rozhovory, fotografie i své vlastní knihy. Hodiny sledoval historická vystoupení a vzpomínal na jednotlivé etapy života.
Postupně vznikala publikace, která se výrazně rozrostla. Nešlo jen o texty, ale také o stovky fotografií, dokumentů a osobních materiálů, které nikdy předtím nebyly zveřejněny. Karel Gott si přál, aby kniha byla nejen jeho životním příběhem, ale také rodinnou kronikou pro dcery a budoucí generace.
Ivana popsala i momenty, kdy měla pocit, že je jí Karel stále nablízku. Tvrdí, že při dokončování knihy cítila jeho přítomnost prakticky neustále. Nejsilnější okamžiky přicházely při vybírání fotografií a dopisování posledních detailů, které už nestihl dokončit. Právě tehdy si prý často vzpomněla na jeho humor, nadhled i způsob, jakým dokázal vše odlehčit.
Do knihy nakonec zařadili i ručně psané poznámky, texty písní a Karlovy vlastní rukopisné úpravy. Někteří známí si prý dokonce mysleli, že někdo publikaci počmáral. Ivana proto zdůraznila, že každé ručně psané slovo v knize skutečně pochází od Karla Gotta.
Přiznala také, že po jeho smrti měla pocit, jako by se svět změnil. Pandemie, izolace a nejistota podle ní připravily lidi o radost i pocit bezpečí. O to víc si uvědomila, jak silnou oporu Karel Gott pro mnoho lidí představoval. Podle ní byl symbolem jistoty a klidu v době, kdy se kolem všechno měnilo.
Dnes chce Ivana především zpomalit a věnovat se dcerám, které podle jejích slov dospívají přímo před očima. Přiznává, že kvůli práci na projektech spojených s Karlem na ně v posledních letech neměla tolik času, kolik by si přála. Přesto věří, že pochopily, proč bylo důležité dokončit vše, co jejich otec nestihl.
Zároveň ale pokračuje v péči o jeho odkaz. Připravovala premiéru dokumentu Karel, podílela se na organizaci koncertů Pocta Karlu Gottovi a dál dohlíží na projekty spojené s jeho jménem. Jedno je podle ní jisté — vztah ke Karlu Gottovi se nikdy nezmění.
Na závěr přiznala, že vděčnost vůči fanouškům jejího manžela je obrovská. Právě jejich podpora mu podle ní dodávala sílu až do posledních okamžiků života. A i když dnes zůstaly hlavně vzpomínky, věří, že lidé budou na Karla Gotta dál myslet s láskou v srdci.
