Ještě předtím, než se uzavřela jedna z nejsmutnějších kapitol jejich života, si Nikola Hezucká a její manžel Patrik vyměňovali zprávy, které dnes působí až mrazivě silně. Vdova nyní přiznává, že právě tyto poslední řádky z jejich komunikace se jí vracejí každý den a znovu otevírají rány, které se zatím nestihly zahojit.
Z jejich společného psaní je cítit směs emocí, které se v takové situaci nedají oddělit – láska, strach, únava i tichá naděje, že se ještě může stát zázrak. Patrik v té době už bojoval se zhoršujícím se zdravotním stavem a rodina se stále snažila věřit, že se situace obrátí k lepšímu.
Nikola se s ním snažila být v kontaktu co nejvíce, i když realita nemocničního prostředí byla čím dál těžší. Každá zpráva pro ni znamenala víc než jen pár slov na obrazovce – byla to nit, která ji držela v kontaktu s člověkem, na kterém jí záleželo ze všeho nejvíc.
V jejich komunikaci se objevovaly i obyčejné věty o každodenních věcech, které dnes působí až bolestně kontrastně s tím, co následovalo. Právě tato obyčejnost ale podle Nikoly ukazovala, jak silné jejich pouto bylo – i v okamžicích, kdy už nebylo jasné, jaký bude další den.
Poslední zprávy se staly něčím, k čemu se vrací neustále. Ne proto, aby hledala odpovědi, ale protože v nich zůstala část jejich společného světa, který už se nikdy nevrátí v původní podobě.
Dnes Nikola otevřeně přiznává, že tyto momenty jsou pro ni jedny z nejtěžších, protože ukazují, jak rychle se může změnit vše, co člověk považuje za jisté.
