Na oslavu životního jubilea, které pro mnohé znamená ohlédnutí a klid, přišla s něčím, co má mnohem hlubší váhu. Petra Řehořková, žena, která působí sebejistě a pevně, se rozhodla otevřít kapitoly, které dlouho zůstávaly skryté. Výsledkem je kniha s názvem Obyčejná bohyně – ale to, co se v ní skrývá, má k obyčejnosti velmi daleko.
Nejde jen o příběh úspěchu. Mezi řádky se totiž objevují okamžiky, které ji zásadně změnily. Jedním z nich je i ztráta manžela, který odešel vlastní rukou a zanechal po sobě rodinu, jež se s tím musela vyrovnat. Pro Řehořkovou to byla rána, která obrátila její svět naruby a zasáhla i její děti.
K myšlence napsat knihu se přitom nevrátila náhodou. Už jednou se o to pokusila, tehdy ale projekt skončil téměř hned na začátku. Sama přiznala, že jí bylo řečeno, že vlastně nemá o čem psát. Jenže život mezitím přinesl události, které změnily úplně všechno. A právě ty ji přiměly vrátit se k psaní znovu – tentokrát s jasným důvodem.
Na knize nakonec spolupracovala s režisérkou Evou Toulovou. Nešlo ale o jednoduchý proces. Otevřít vlastní minulost, pojmenovat bolest a sdílet ji s někým dalším vyžadovalo čas i odvahu. Každá kapitola vznikala postupně, jako by se vracela ke vzpomínkám, které nebyly uzavřené.
Když však přišel moment, kdy měla hotový text vzít do ruky a přečíst si ho, narazila na něco, co nečekala. Přiznala, že to nedokáže. Jakmile knihu otevře, emoce ji okamžitě zaplaví natolik, že musí přestat. Slzy přicházejí dřív, než stihne pokračovat. Proto nakonec přenechala kontrolu textu své mamince a blízké kamarádce, kterým důvěřovala, že dokážou posoudit, zda je všechno v pořádku.
Psaní pro ni ale mělo i jiný význam. Nešlo jen o sdílení s veřejností, ale také o vnitřní proces. Sama přiznala, že si potřebovala odpovědět na otázky, které se neustále vracely – a zároveň dát smysl tomu, co se stalo. Formulovat odpovědi nahlas jí pomohlo lépe pochopit vlastní život i bolestné události, které ho ovlivnily.
I když její příběh obsahuje těžké momenty, není jen o smutku. Je také o hledání rovnováhy, o síle jít dál a o tom, jak se člověk postupně učí přijímat věci, které změnit nemůže. Kniha tak není jen zpovědí, ale i pokusem uzavřít jednu z nejtěžších kapitol života – i když ji sama autorka zatím nedokáže číst až do konce.
