Herečka Veronika Žilková se opět dostala do centra pozornosti, tentokrát kvůli momentu, který by většina lidí raději zažila v tichosti. Vyrazila si totiž vyřídit svůj důchod – a místo rutinní návštěvy úřadu z toho byl silný emoční zážitek, na který nezapomíná.
Podle jejích slov nešlo jen o formalitu. Celý proces ji přivedl k bilancování nad vlastním životem, kariérou i tím, jak stát oceňuje roky práce v umělecké profesi. Vzpomínky na desítky rolí, divadelní jeviště i televizní obrazovky se jí v té chvíli promíchaly s tvrdou realitou papírů a čísel.
Žilková přiznává, že už samotné očekávání nebylo jednoduché. Člověk si prý myslí, že po letech práce přijde určitá jistota, ale setkání s realitou úředního výpočtu ji zaskočilo. Emocionálně ji to zasáhlo víc, než sama čekala.
Nešlo ale jen o samotnou částku nebo administrativu. V jejím vyprávění je patrné i zklamání nad tím, jak málo se někdy vidí práce lidí z umělecké sféry v kontextu důchodového systému. Roky nepravidelných příjmů, různé smlouvy a specifický režim profese se totiž výrazně promítly do výsledku.
Herečka otevřeně mluví o tom, že ji ten moment donutil zastavit se. Přemýšlela nad tím, jak rychle čas uběhl, kolik životních etap má za sebou a jak se člověk najednou ocitne v nové roli, na kterou se nelze úplně připravit.
Zároveň ale zdůrazňuje, že i když to byl silný moment, nebere ho tragicky. Spíš jako realitu, která se týká mnoha lidí, nejen známých tváří. A právě to ji podle jejích slov přimělo mluvit o tématu otevřeněji.
Dnes už se na celou situaci dívá s odstupem, ale emoce zůstávají. Ten den jí připomněl, že i běžné úřední kroky mohou být pro člověka překvapivě osobní a citlivé.
