Odchod Karla Heřmánka zasáhl českou kulturní scénu naplno, ale způsob, jakým se s ním jeho nejbližší rozhodli rozloučit, překvapil mnohé. Místo tradičního smutečního obřadu plného ticha a slz zvolila rodina cestu, která více odpovídala jeho povaze i tomu, jak žil.
Herec zemřel 24. srpna a krátce poté proběhl neveřejný pohřeb v motolském krematoriu. Celý akt byl pečlivě utajený – jeho jméno se dokonce neobjevilo ani v oficiálním rozpisu obřadů. Rodina si přála jediné: rozloučit se v klidu, bez pozornosti veřejnosti a médií.
Ani následné setkání po pohřbu nemělo podobu klasického karu. Nejbližší se sešli v soukromí domu na pražských Vinohradech, kde sdíleli vzpomínky a společné chvíle mimo zraky okolí. Atmosféra byla komorní, osobní a přesně taková, jakou by si podle všeho herec přál.
Zároveň ale rodina nechtěla, aby se na něj vzpomínalo jen v tichu a smutku. Rozhodla se proto připravit zvláštní formu veřejného rozloučení – akci nazvanou „Den s Karlem“, která proběhla v jeho milovaném Divadle Bez zábradlí.
Divadlo se na několik hodin otevřelo všem, kteří chtěli vzdát hold jeho životu a kariéře. Nešlo však o klasický pohřeb. Naopak – celý koncept měl připomínat spíše setkání přátel, kteří společně vzpomínají na člověka, jenž miloval život, humor a spontánní chvíle.
Na jevišti se promítaly jeho nejznámější role, prostor zaplnily fotografie, plakáty i osobní vzpomínky. Návštěvníci mohli posedět v divadelní kavárně, kde se neformálně setkávali, sdíleli příběhy a připíjeli na jeho památku.
Rodina otevřeně přiznala, že klasické smuteční rituály by k němu neseděly. Mnohem bližší mu byla setkání s přáteli, dobrá nálada a sklenka vína – a právě to chtěli jeho nejbližší zachovat i v posledním rozloučení.
Celý den tak nesl zvláštní kombinaci emocí – smutek se mísil s vděčností, ticho s rozhovory a slzy s úsměvy. Bylo to rozloučení, které nezdůrazňovalo konec, ale připomínalo vše, co za sebou zanechal.
Místo temné atmosféry tak vznikla událost, která byla spíše oslavou života než posledním sbohem. A právě tímto způsobem se jeho nejbližší rozhodli uchovat jeho památku – tak, aby odpovídala tomu, kým skutečně byl.
