Atmosféra byla tichá, naplněná respektem i smutkem. Poslední rozloučení s Boženou Jirků (†78), ženou, která zasvětila život pomoci druhým, přilákalo řadu známých osobností i lidí, kterým změnila život. Mezi nimi stál i moderátor Karel Voříšek (62), který však nepřišel jen splnit společenskou povinnost. Jeho přítomnost měla mnohem hlubší význam.
S Boženou Jirků ho totiž nepojila jen profesní spolupráce, ale i dlouholetý lidský vztah, který se nedá popsat několika větami. Právě proto se rozhodl promluvit. A to, co zaznělo, nebyla připravená řeč plná frází. Byla to osobní zpověď, která v sobě nesla emoce, vzpomínky i nečekanou otevřenost.
„Každý z nás má na Boženku nějakou vzpomínku,“ začal a už v tu chvíli bylo jasné, že nepůjde o obyčejný projev.
Voříšek mluvil bez papíru, bez poznámek. Slova přicházela přirozeně, jako by je měl dlouho uložené hluboko v sobě. Připomínal její energii, její neuvěřitelný přehled i schopnost vidět věci, které ostatním unikaly. Podle něj byla ženou, která rozuměla světu sociální pomoci do posledního detailu a dokázala pomáhat s neobyčejnou lehkostí.
Jenže pak přišel moment, který změnil atmosféru v sále. Jeho hlas se zpomalil, ztišil, a najednou bylo cítit, že nejde jen o vzpomínku, ale o něco mnohem osobnějšího. V tu chvíli už nešlo o veřejnou osobnost, ale o ženu, která zanechala stopu v jeho vlastním životě.
Přítomní naslouchali v naprostém tichu. Mnozí se neubránili slzám. Nebylo to jen kvůli ztrátě, ale i kvůli upřímnosti, která z jeho slov vyzařovala. Takové momenty se na podobných obřadech nevidí často. Nebyla to formální řeč, ale skutečné loučení.
Během obřadu vystoupil Voříšek dokonce opakovaně. Nejen že pronesl hlavní projev, ale také požádal hosty, aby místo osobních kondolencí zanechali rodině vzkaz v kondolenční knize.
Celý obřad provázela silná atmosféra. Hudba, přítomnost lidí z různých životních osudů i tiché vzpomínky vytvářely obraz ženy, která dokázala spojovat. V sále bylo cítit, že její odkaz nezmizí.
Voříškova slova ale zůstala jedním z nejsilnějších momentů celého dne. Nebyla to jen řeč na rozloučenou. Bylo to přiznání vztahu, který měl hloubku, jakou si většina lidí ani neuvědomovala. A právě v tom spočívala síla celého okamžiku.
